Mariánská úcta u křižovníků

Probíhající obnova řádového poutního místa na Chlumu Svaté Maří (viz IROP), jehož historie sahá hluboko do středověku, nás vede k reflexi kořenů mariánské úcty v našem řádu. Podle legendy našel ve 13. století sokolovský tovaryš v lískovém keři u cesty v místech dnešní obce Chlum Svaté Máří (Maria Kulm) milostnou gotickou sošku sedící Panny Marie s Ježíškem (odtud název „Maria v ořeší“). Tovaryš si odnesl sošku sebou do svého domu. Když se chtěl druhého dne na sošku podívat, nemohl ji nikde objevit. Teprve po dlouhém hledání se tovaryš dostal opět k lískovému keři, kam se soška sama vrátila. Koncem 13. století ji zde znovu objevil jakýsi tovaryš, kterému se tam zjevila Panna Maria, když zabloudil. Tovaryš následně vystavěl nad soškou dřevěnou kapli, ke které začali putovat věřící ze širokého okolí. V sousedství kaple byla založena osada Chlum, zmiňovaná prvně roku 1341. S rostoucím počtem poutníků přibývalo rovněž lapků, kteří přepadávali zbožný lid v okolních hlubokých lesích. Roku 1383 proto majitel zdejšího panství daroval Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou půdu na kopci Chlumu; později byl křižovníkům odkázán celý statek. Důležitým mezníkem v dějinách křižovnického působení na Chlumu je rok 1687, kdy povýšil pražský arcibiskup a velmistr řádu Jan Bedřich Valdštejn zdejší faru na proboštství. Záhy začala výstavba barokního poutního areálu, jehož duchovním centrem se stal kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Máří Magdalény. Pod názvem lokality - Chlum sv. Máří - je jednoznačně míněna Panna Marie, nikoliv Máří Magdalena.

Křižovníci však Matce Boží prokazují úctu ve všech působištích, hlavní řádový kostel na Starém Městě pražském nevyjímaje; památná socha Panny Marie, pocházející z bývalého farního kostela sv. Valentina, je umístěna v tamní kapli. Podle některých výkladů řádového znaku odkazuje symbol hvězdy pod křížem k postavě Panny Marie stojící na kalvárii. Mariánská antifona Stella coelli exstirpavit byla odnepaměti přidávána po litaniích ke Všem svatým, jež se v řádu modlívaly před nedělemi a svátky.

Jak už samotný název řádu napovídá, spiritualitě křižovníků je vlastní zvláštní vztah k ukřižování Páně. S tím souvisí hluboká úcta k Panně Marii Bolestné: V pořadu votivních mší sloužených každodenně v pražském konventu byla pro sobotu předepsána mše o Panně Marii Bolestné za blaho řádu (de beata Virgine Dolorosa pro bono Ordinis). Také v oktávu Nalezení sv. Kříže byla v pořadu slavných votivních mší pro sobotu ustanovena mše o Panně Marii.

V řádové tradici se dochovalo množství mariánských modliteb (Litaniae laurentanae B. M. V., Antiphona ad B. V. Mariam, Ad B. M. V. dolorosam, Hymnus de septem doloribus B. M. V., Mysteria coronae septem dolorum B. M. V., Planctus B. M. V.), které naleznete v příloze:

COMPENDIUM PRECUM